38.DEN

Dneska jsme si poprvé zkusili zajet do centra na kole, byl to docela mazec po těch úzkých cestách, mezi hromadu aut a motajících se lidi. Ondra včera, jak šel z angličtiny, tak zahlédl inzerát, že příjímání někoho do obchodu s foťákay, tak jsme tam hned jeli zavést jeden životopis. Po cestě jsme se stavili do Aldi na trochu věší nákup ať máme, alespoň týden co jíst.Venku je nádherně, dokonce bych řekla, že až letně :o) Tak poobědváme venku na zahradě a pak se tam i vyplajznem s dekou a opalujeme se. Potom vyrážíme opět na internet k naší myčce, ale má opět nějaký problém, tak nepremává.

37.DEN

FAS, CV, knihovna, kurs angličtiny, návštěva u holek - no prostě obyčejný den jako všechny tady v Limericku.

36.DEN

Dneska nikam nejdeme… Odpoledne se nám konečně ozvali kvůli úklidu v Lisnagry School. Máme přijít ve čtvrtek v devět večer. Tak tam naklušeme oba dva uvidíme co z toho kápne (doufáme, že aspoň tak 200 týdně). Odpoledne se pouštíme do opravy kol - seřizujeme si sedla, ať na dalším výletu netrpíme jako psi. Ondra přišel na super nápad - zprovozníme dětské kolo, co jsme našli odložené na naší fajnové zahradě (přes trávu nebylo ani vidět), a někomu ho prodáme skrz inzerát.

35.DEN

Opět standardní den - hledání práce - úrad práce, rozhazování životopisů, kde nás napadne. Krom toho taky hledání školy pro Janičku. Nejdříve jsme se na školu ptali v Jobs Clubu, kde pomáhají lidem, kteří hledají práci (radí jim třeba jak napsat životopis). Ti nic nevěděli a poslali nás do Employment service Office. Tady zrovna neměli správnou brožuru, tak nás poslali do Citizen’s Information. V Citizen’s Information jsme chvilku poseděli a pak nás poslali C.V.E. (Centrum of Vocational Education). Zde měli informace pouze o jedné škole, co má kurzy pro začátečníky a to do Limerick Senior College. Když se nám po chvíli hledání povedlo tuto školu najít, tak nám řekli, že kurzy sice mají, ale začínají až 22.září, takže zase nic. Tak ještě rozdáme pár CVček a jedeme se domů naobědvat. Já pak večer vyrážím na kurs angličtiny, kde se konečně naučím jak se v Irsku správně telefonuje. Domů se dostanu až kolem desáté a to Janička už stihla zhlédnout Shreka třetího.

33.-34.DEN Cyklovýlet

Sobota nabízí krásné počasí, tak neváháme a vydáváme se na první náš výlet na kolech. Našli jsme jednu z mála cyklistických tras po okolí. Na mapě to vypadá tak kolem 30km, takže toho se vůbec nebojíme. Vyrážíme kousek po hlavní silnici směrem na Nenagh a po chvíli odbočujeme na okresku přes Lisnagry do Castleconnelu. Těsně před Castleconnelem zastavujeme na krásném paloučku u řeky a fotíme se s kachnami :- ) O kousek dál Janičce ukazuji domek, ve kterém jsem maloval kuchyň a kousek od něj je obchůdek jednoho Čecha - Traditional Fish and chips. Pokračujeme dál směrem na Newport, kde u kostela potkáme svatbu, tak chvíli váháme jestli se nepřidáme na svatební hostinu. Nakonec odoláme, protože nemáme vhodné oblečení. Odtud se rozjíždíme po cyklostezce směrem na Murroe, cestou vyjdeme na docela pěkný kopec, odkud je výhled do celého kraje. Pak nás stezka zavede k řece, k takovým malým vodopádkům, kde se taky hned musíme vyfotit :- ) Odtud už celkem unaveni směřujeme na Annacoty, což je vesnička kousek od našeho domečku. Unaveni protože cesta byla trochu delší, než vypadala na mapě (asi 50 km) a taky protože jsem měl trochu níže sedlo a pekelně mě bolely nohy. Janičku zase bolel zadek a i předek…
V neděli jsme relaxovali a léčili si bolístky z předchozího výletu.

32.DEN

Tak a ráno se opět vydáváme do města, nejdříve na FAS ( pracovní úrad) prohledat nějaké nové pracovní nabídky, okopírovat si životopisy ( 5 kopii vám udělají zadarmo). CVička, už jsme několikrát změnili, jelikož s mojí praxi, jako asistentka ředitele, asistentka nákupu, logistik dopravy se tu moc nechytám :o) Tak jsme to popřepisovali na různé prodavačky, uklízeče, recepční a podobně…..
Byla nám doporučen i další pobočka FASu, kde nám okopčili dalších 5 životopisu a vydáváme se je opět rozdávat. Teď jsme se nejvíce zaměřili na fast foody a podobné hnusoty. No jo člověk si nemůže vybírat……

31.DEN

Je to neuvěřitelné, ale už jsme v Irsku měsíc… Čas tady utíká strašně rychle, i když nic neděláme. Večer jsme se vydali ke známým půjčit si kolo od kluka, co jel na měsíc na slovensko.( Tak už máme dvě a můžem vyrážet na cyklovýlety). Trochu jsme se u nich zdrželi, ale docela dobře jsme si pokecali. Je prý včera ráno navštívil zloděj :- ( a ukradl věci asi za €2500. Policajtům trvalo den než přišli sejmout otisky, takže zloděje asi nikdy nechytí, i když stop po sobě nechali celkem dost… Další nepříjemná událost, která nás upozornila na větší opatrnost a zamykat raději pořád i přes den.
Jinak nám dneska přišel dopis z Dellu, odeslaný z Bratislavy, kde nám jen tak mimochodem sdělují, že jsme neprošli pohovorem….

30.DEN Výlet k jezeru Lough Derg

Ráno jsme vstali v 7h, dali jsme se do kupy a vyrážíme stopovat směrem Nenagh. Nejdříve kousek popojdeme za nejbližší kruháč a tam čekáme, kdo nám zastaví. Během hodiny čekání nám všichni ukazují, že nejedou daleko, ale jak jsme se později dozvěděli, tak nás prostě nechtějí vzít a snaží se nevypadat jako hajzli… Nakonec nám zastaví jedna paní tak kolem pětatřiceti, která zrovna jede do Nenagh. Prý dřív jezdila stopem na univerzitu tak ví, co to je čekat než někdo zastaví. Cestou nás vyzpovídá kam to jedeme a nakonec nás zaveze přímo na začátek naší túry, i když je to pro ní trochu zajížďka. Vysadí nás v obci Ballina odkud jdeme nejdříve přes most do infocentra do přilehlé obce Killaloe. Most je docela vytížený, ale je tak úzký že je po něm jen jednosměrný provoz. To víte starý kamenný most. V infocentru se nám povedlo získat i nějaké místní mapy, sice se podle nich moc nedá jít, ale jsou alespoň hezké na pohled. Po krátké svačině se vydáváme na cestu. Protože se nám nechce jít po hlavní silnici, vydáváme se po značené pěší stezce na nedaleký kopec odkud dál cesta pokračuje zpět k jezeru ( o místním značení by se dalo říct, že je dost mizerné… značka se vyskytne tak jednou za kilometr a žádná vzdálenost tu není značena ) No kopec je to pěkný, ale nakonec se rozhodneme nejít až na vrchol a pokračujeme po silnici, která se stáčí k jezeru. Za to jsme odměněni krásným výhledem na celé jezero, které patří k největším v Irsku, má 35km od severu k jihu a v nejširším místě má 12km. Kdyby ještě trochu vysvitlo sluníčko, bylo by to naprosto dokonalé. Na chvíli se dostaneme na hlavní silnici, po které jsme nechtěli jít a nedaleko se sem připojí i stezka pro pěší. Turistické značky v Irsku vedou hlavně po silnicích a když někam odbočí, tak jen na chvilku a hned se zase vrátí, snad aby se Irové neztratili v lese :- ) Cesta po silnici není nic moc, výhled není nikam, protože všichni mají ohraničené své pozemky zdí a nebo živým plotem (což se týká skoro všech cest) a řidiči tu jezdí jako blázní. Naštěstí stezka za nedlouho uhýbá na polní cestu, čímž se vyhne dalšímu krásnému výhledu na jezero. Za chvilku se dostaneme k jezeru, kde si dáme svačinku. Po několikakilometrové cestě se dostáváme na jednu pláž, na které se kupodivu nikdo nesluní ani nekoupe, ono je vlastně docela hnusně, tak co by tu lidi dělali :- ) Nám se tu ale líbí tak se párkrát zhoupneme na houpačce a vyrážíme směr Garrykennedy. Než tam dojdeme rozhodneme se odbočit ze stezky na Forest Walk, což je cesta lesem vedoucí na stejné místo, co pěší stezka po silnici. Garrykennedy je malý přístav, ale na to, že jsme u jezera, jsou tu docela velké lodě. Protože jsme už docela unaveni, nožičky docela bolí, začínáme stopovat už tady. Jedna místní paní nás sveze alespoň na hlavní silnici, a pak se vydá zase cestou zpět. Místní teenageři nám poradí, že máme jít stopovat na kopec, protože tam co stopujeme je to prý nebezpečné a nikdo nám tu nezastaví. Na kopci se nám asi po hodině podaří stopnout starší pár, který nás sveze alespoň zpět do Balliny, kde máme neuvěřitelné štestí a asi po deseti minutách nám zataví místní potetovaný týpek s černým sporťáčkem a ačkoliv měl původně namířeno jen asi 10 kilometrů do Birdhillu, sveze nás až domů do Castletroy, přímo před náš dům. Prý taky dřív stopoval a jak rád cestuje tak si s námi chtěl asi trochu pokecat. Na první pohled jsme to nečekali, ale byl strašně milý a celkem světaznalý. Tím úspešne skončil náš výlet k jezeru.

29.DEN

Dopoledne jsme se prováleli v posteli a pak vyrazili opět na internet, rozeslat další životopisy a přečíst maily z domoviny. Píše nám Vladimír, že se za námi s Radkou 26.7. chystají, tak už se na ně moc těšíme. Venku je hezky, tak se navečer vypravíme na procházku. Po příchodu oznamujeme Martinovi, že se s ním zítra svezeme do Tipperary a ejhle zrada, Martin zrovna zítra nejede svým autem, ale veze ho do práce jeho šéf… Tak nastává přehodnocení našeho výletu, jelikož jsme rozhodnuti, že na nějaký výlet rozhodně jet chceme. Zvolili jsme nelevnější cestu a to stopem ( v průvodci jsme se dočetli, že to tu není nic neobvyklé). Náš směr je Nenagh (město asi 35km od Limericku) a potom pěšky kolem jezera Lough Derg (naše část je pouze 25km, jelikož jezero po obvodu je dlouhé 130km).

28.DEN

Ráno jsme opět vstali do růžova, takže jsem opět musel překonávat nejen odpor k práci… Když jsme se po nějaké době konečně vyhrabali z domu, vyrazili jsme směrem do města na úrad práce. Tam jsme si opět prošli nějaké nové nabídky práce a zkopírovali CVčka. Poté jsme se rozhodli jít pohledat nějaké cyklomapy. No zjistili jsme, že takové mapy by mohli mít snad jen v turistických informacích, ale i tam to byla skutečně bída. Jak má vypadat turistická mapa tu moc nevědí, a všechny výlety mají jen v nějakých letácích a knihách za drahý peníz. Že by do map zaznačili nějaké cesty pro pěší, je tu ještě asi nenapadlo… No alespoň jsme našli něco v průvodcích, tak jsme si je zašli půjčit do knihovny. Pak jsme ještě rozdali pár CVček a nakoupili něco v Tescu (zásoby na celý týden) a nechali tam skoro všechny zbývající peníze. Večer jsme ještě naplánovali výlet do Galtee Mountains (kousek od Cashelu) a do údolí Glen of Aherlow. Chystáme se tam ve středu, snad bude hezké póčo a stihneme to všechno projít.

26.-27. DEN Víkend

V sobotu dopoledne, jsem vstala a šla do koupelny a cítím zdola nějaký podezřelý smrad, jako by se něco pálilo a taky, že jo. Celá kuchyň v černém dýmu, Martin si dělal pizzu a usnul u toho - na tři hodiny. Pizza se trochu připálila, zbyl z ní jenom takový černý uhel. Celý den jsme větrali, abychom se toho smradu zbavili. Odpoledne jsme šli raději ven, ať to nemusíme fetovat. Šli jsme opět do areálu univerzity a našli tam opět krásná, neprozkoumaná místa….
V neděli se nic zvláštního nedělo, tak není co psát.

25.DEN

Dneska se nic zajímavého neodehrálo. Dopoledne prospíme, pak jdeme na internet k naší myčce, už nám funguje a dokonce nonstop. Večer vyrážíme na párty k Nině (má zrovna svátek). Sejde se nás tam docela hodně, že si skoro nemáme kam sednout v jejich malém obýváku. Je tam pěkný mišmaš národností : Češi, Slováci, Iři, Poláci, jedna Bulharka a dokonce jeden Lotyš. Takže komunikace většinou probíhala v angličtině. My, co jsme nerozuměli, jsme si povídali česky :o)
Zabalili jsme to něco po druhé hodině, ale jelikož se nám nechtělo jít pěšky, tak jsme si vzali kolo od Pavly, na kterém tam přijel Jaro před týdnem, ale nebyl schopen na něm odjet zpátky. Jízda ve dvou na jednom kole byla hodně zajímavá, ale kupodivu jsme dojeli celí…..

24.DEN Hledání práce

Ráno jsme jako obvykle vstali na stopadesáté zazvonění budíka a čekal nás nelehký úkol - jít si hledat práci. Jana byla už od probuzení nějaká nevrlá a posmutnělá, takže jsem musel překonávat nejen nechuť k práci… Autobus jel překvapivě docela včas, ale cestou na úrad práce (FAS.IE) začalo pršet. Na FASu jsme si nejdříve prošli nabídky práce z Limericku a okolí, a zkusili jsme i něco v Tipperary. Pak jsme si zkopírovali CVčka a vydali se do knihovny, kde jsme se zadarmo zaregistrovali, zadarmo zasurfovali hoďku na netu a zadarmo si půjčili knihy pro děti a audiobooks. Odtud jsme se hladoví vydali pro něco k snědku do Tesca, kde jsme si koupili pár buchet, salám a bagety. Jana si ještě vzpomněla, že se chce optat na jazykové kurzy, tak jsme vyrazili hledat Languagelink na 52 O’Connel street. Adresu jsme našli a v agentuře jsme narazili na velmi milou paní ředitelku, která jezdí pravidelně na prázdniny do Valmezu a zná Markétu Irglovou, její rodiče i Glena. Miluje Milana Baroše, Gott je pro ní funny, chodila na Žižkově do Aera, Akropole a zná taky ještě Dejvice…Mluvila moc hezkou angličtinou a dokonce i Jana jí rozuměla (aspoň něco). Kurz stojí 350€ na 10 týdnů (jednou týdně 2 hodiny), možná je to dost, ale paní ředitelka nás tak nadchla, že to snad nemůžeme nepřijmout :-) Pak jsme vyrazili dotazovat se po práci do shopping centra. Tady se práce hledá tak, že chodíte po obchodech a rozdáváte CVčka jak večerníček. Tak jsme něco hodili do hračkářství, něco do elektra, do hadrů, jen v DIY shopech neměli zájem, že už mají plný stav. Tak uvidíme, kdo se nám ozve.

23.DEN Výlet do Cashelu

Nastavili jsme si budíka na 6:15, abychom se mohli svézt s klukama do Cashelu. Ráno když jsme se probudili a podívali z okna, tak se nám ani moc nechtělo, ale Jana nakonec řekla že jedem protože v Cashelu bude určitě hezky. A měla pravdu… Když jsme po hodinové jízdě dojeli do Cashelu, tak tam bylo ještě trochu mrtvo a to trvalo asi tak do desáté hodiny, poté se toto malé městečko začalo probouzet, postupně začaly přijíždět i autobusy s turisty, kteří se hrnuli právě na hrad. Cashelský hrad je na kopci nad městem a jmenuje se Rock of Cashel. Vstupné je tu něco přes 5 euro, ale studenti to mají za dvě, takže jsme trošku ušetřili. Prohlídku jsme si udělali sami, i když zde mají průvodce, ale ještě tu neumí česky, tak jsme se rozhodli, že se bez nich obejdem, Hrad je docela hezký, ale jediné co stojí za ty prachy, je výhled z něj do krajiny. Ale i přesto jsme udělali asi miliardu fotek :-) Po prohlídce hradu jsme se vydali ještě do infocentra pod hradem, které bylo mnohem hezčí a větší než to dole ve městě a z něj jsme šli na nedalekou zříceninu Hore Abbey, kde jsme neodolali a dali si v obýváku šlofíka, ale turisti nám ani zde nedali pokoj a dokonce ani češi ne :-) (Potkali jsme tříčlennou českou výpravu). Jelikož jsme měli ještě spoustu času, vydali jsme se na procházku do nedaleké bažiny, málem jsme došli až do Tipperary (It’s a long way to Tipperary…) Cestou zpátky jsme si ještě dáchli na kruhovém objezdu a dali si sváču na náměstí. Výlet nás maximálně zmohl - usínali jsme již v autě . Jana to pak večer zabalila už v osm hodin se spáleným obličejem.

22.DEN Pošta

Dneska je krásně, vyrážíme na poštu, zaplatit dluhy od kluků (peníze nám na to dali), jelikož frajeři neplatili skoro rok složenky od elektřiny, tak jim to vyšplhalo na 430€ a dokonce přišla i upomínka, že pokud se to nezaplatí tak nás bez upozornění odpojí ( to by nám ještě scházelo). Poslali jsme i nějaké životopisy na inzeráty, co jsme našli včera na pracáku. Venku je pořád hezky, tak jsme dokonce poobědvali venku na zahradě a vytáhli si deku a opalovali se. Večer vyrážíme hledat wifi ať se můžeme po dlouhé době spojit s domovinou. Sice se nám to podařilo, ale za velmi bojových podmínek. (Ondra mi právě ukazuje bebinko pokousané od nějakého hmyzu). Na zítřek plánujeme výlet do Cashelu, je to asi 60Km a kluci tam pracují a každý den tam jezdí autem, tak se s nima svezem.

21.DEN Pracovní úřad

Dneska jsme byli na pracáku hledat práci. No nic moc tam neměli, ale docela slušný servis. Inzeráty si může člověk přímo vytisknout a dokonce je k dispozici zadarmo telefon, ze kterého se může rovnou na různé inzeráty volat. Šli jsem se podívat do místní knihovny, ale zapomněli jsme si PPS (pro potvrzení adresy), tak jsme se nemohli zaevidovat, nevadí příště to určitě vyjde. Opět celý den prší, tak to není ani na žádné chození po městě.

19.-20.DEN Špatný víkend

Víkend stál maximální za prd!! Celou dobu jen pršelo. Nekonal se ani výlet, ani fuška. Mastili jsme celý víkend karty-žolika. Prohra byla o foot masáž, prohrál to spolubydlící Martin a byl moc šikovný masér :o) Jinak se nedalo dělat vůbec nic. Internet u myčky, už nám taky odstřihli, tak musíme hledat novou wifi. S Dellu se zatím taky neozvali a ke všemu se šírí prognózy, že přibírat budou až v polovině srpna, tak že taky na houby…..

18.DEN

I dneska je od rána krásně, musíme každopádně ven a nabrat si sluníčka do zásoby!! :o) Na víkend plánujeme výlet do Adare, ale ještě nevíme který den, jelikož kluci mají jít některý den na fušku, tak uvidíme, hlavně záleží na počasí :o))

17.DEN

Dneska je konečně po pěti dnech venku krásně!! Svítí sluníčko a je hezky teplo, no konečně!!! :o) Vyrážíme na internet, mrknout se na mejly z domoviny :o) Dokonce nám i volala Andy na irské číslo, tak jsme dlouho pokecali a bylo to moc fajn slyšet někoho od nás!! Využíváme hezkého počasí a vyrážíme na procházku, spojíme to s posláním pohledů a to musíme až k poště, jelikož tady v Limericku nemají schránky. Pak se vydáváme opět do areálu univerzity, jelikož ji zdaleka nemáme ještě projitou. Je to tam moc hezké a velké, pokaždé objevíme něco nového….
Hezké počasí vydrželo celýýýý den, což je zázrak :o))

16.DEN

Venku opět prší tak nemůžeme jít ani na internet. Jelikož naše internet kavárna je venku u myčky, tak to v dešti nelze :o) Pročítáme alespoň místní noviny Limerick Post a díváme se po inzerátech, ale žádná sláva. V pondělí se zajedeme podívat do centra na pracák, tak třeba tam něco budou mít. Máme i kontakty na personální agentury, tak vyzkoušíme i to.
Pustili jsem se do cleaningu u nás doma, když jsou všichni v práci, tak máme prostor v celém baráku.
Volala nám i Slovenská kamarádka Nina, ta taky byla na pohovoru v Dellu, zda se nám už ozvali, tak ji bohužel říkám, že ještě ne. Ji zatím taky ne, tak jsme ji vzkázala ať nevěší hlavu, že určitě každým dnem zavolají…..

15.DEN

Tak už je to 14 dní, co jsme v Limericku, pomalu si začínáme zvykat, na co si ale nikdy nezvyknu je to hnusné a depresivní počasí pořád. Práci ještě nemáme, tak netrpělivě čekáme, kdy nám z Dellu zavolají.
Klukům se pokazilo auto, tak se to zkouší už 3 den zpravit, ale pořád bez úspechu. Přišel k nám na návštěvu kamarád Daniel, tak si od něj stahujeme nějaké filmy do kompu, ať se máme na co dívat, když je venku hnusně. V noci odjíždí Marek na letiště, tak jsme dlouho vzhůru a loučíme se s ním….

14.DEN - Nákupy

Dnes jsme se vybrali do shoping centra. V plánu máme koupit nějakou kosu, nebo srp a trochu zvelebit tu naší zahradu. Ondra se to snažil posekat zednickou lžící, ale metrová tráva se tím opravdu špatne seká :o)) Prošli jsme všechny možné obchody, ale samozřejmě kosu ani srp jsme nesehnali, mají jen sekačky, nebo nějaké strunovou. Tak jsem zhodnotili, že by si asi Irové ublížili s těmito nástroji :o))
Ale přece jenom jsme si něco do pokojíčku donesli a to hezký noční stoleček se třemi poličkami a modrou lampičku na něj. Už teď přemýšlíme jak to potom naložíme do kufru zpátky do česka :o)

13.DEN Natírání

Ráno jsme vstali do pořádného bince….Kluci se opět chystají na fušku a Ondra se k nim přidává natírat dům. Jsme rádi, za každou takovou prácí, jelikož každá koruna dobrá a v tomto případě to bylo 50€. My se spolubydlící Martou jsem mezitím uklidili binec po akci a zašli se podívat na kolotoče, které jsou kousek od našeho baráku. Připadalo mi to trochu jako na Matějské, tak jsem si vzpomněla na Prahu….
Potom jsem klukům uvařila večeři a čekala až se vrátí….

12.DEN Markova rozlučka

Je sobota, půl dvanácté ráno a my ještě stále ležíme v posteli a píšeme tu tyhle nesmysly… Dneska se koná tajná rozlučka našeho spolubydlícího Marka. Kluci jeli na celý den na fušku a my dostali za úkol dát do pořádku trochu barák. K večeru jsem zašli opět k naší myčce na internet a jak si tak hezky ležíme a surfujem po netu, otočím se po nějakém zvuku a málem zařvu strachy, jelikož u naších nohou se objevili dva pitbulli, dostala jsem takový strach, že mě nenapadlo nic jiného, než začít přelézat železný plot, kde jsem si udělala pořádné modřiny. Ondra je mezitím zahnal bundou, ukázal jim že se jich nebojí, tak potom odběhli. A my jsme taky mazali hned domů, byla jsem vytřepaná ještě další půl hodinu. V 20h jsem šli část hostů vyzvednout k nedalekému bufetu a zavést k nám domů. Zbytek hostů měla dorazit později. Udělili jsme nádhernou balónkovou výzdobu a čekali až se kluci vrátí a můžeme Marka překvapit a hlavně ho vylekat, což se maximálně podařilo. No a pak se opět pilo, jedlo, kecalo a pařilo, poslední hosté odcházeli po 3h ranní….

11.DEN Janin pohovor

Tak dneska je velmi obtížný den. Musím v poledne doprovodit Janičku do Dellu, kde má pohovor v jazyce, kterým nevládne. Cestu nám usnadnil náš spolubydlo Marek, který potřeboval pomoct s nějakou poštou a potřeboval ve městě vyřídit nějaké doklady pro návrat na Slovensko. To se stejně nepovedlo, protože by to trvalo 8 měsíců než by to vyřídili… Když nás potom zavezl až před bránu Dellu, bylo ještě moc brzy, tak jsme ještě stihli obhlídku okolí, přičemž jsme potkali jednu polskou dívku, která hledala kudy se dostat do Dellu na interview. To byla příhodná situace skamarádit se a získat tak pomocníka pro Janičku. Polka totiž uměla obstojně anglicky (už je tu rok) a tak Janičce pomáhala při vyplňování dotazníků. Já jsem se mezitím šel projít k autobusové zastávce a zpět (15 minut cesty). Chvilku poté, co jsem se vrátil, už holky vycházely z budovy. Janička celá zářila a jen se chechtala. Takže teď už jen čekáme až nám zavolají, kdy že to máme nastoupit…

10.DEN Ondrův pohovor

Dneska se mi povedlo Ondru úspešne odeslat na pohovor do Dellu. Dostal za úkol, nejen udělat testy a získat zaměstnání, ale zároveň si zapamatovat všechna formuláře a úkoly, které mi musí podrobně popsat a sdělit, co tam budu zítra dělat. Ondra má dobrý pocit z odvedené práce, tak toho určitě vezmou!!! Hodně si toho sice zapamatoval, ale já stejně propadám panice, že neumím anglicky…..

9.DEN Malování

Včera to byl týden, co jsme tady a docela rychle to utíká… Dneska byl Ondra celý den na fušce (melouch), kam ho vzal jeden náš spolubydlící Marek. Já jsem mezitím byla žena v domácnosti, která vyprala, uvařila večeři, uklidila a upekla výtečnou bábovku….
Ondra si malováním kuchyně vydělal celých 75€ ( naše první vydělané peníze!!!)

8.DEN Výlet k oceánu

Venku to nevypadá Bůh ví jak, ale když už jsme vstali tak brzo, tak prostě jedeme! Z centra jedeme nejdříve do městečka Ennis, kde máme hodinu na projití města. V průvodci psali, že za půl hoďky to máme projíte, a měli pravdu. Potom jedeme další hodinu do města Kilkee. Už se pomalu blížíme k městu a furt není oceán vidět. Zdá se mi to nějaké divné, jestli jsem to nespletla….
Ale po vystoupení z busu a ujití cca 200m, ho přece jenom vidíme :o)))
A je úžasný!!! Tak tahle vypadá ATLANTICKÝ OCEÁN!!!!
Prošli jsme všechny možné útesy a dostupná místa, ochutnali slanou chuť oceánu, posbírali mušličky a kamínky a udělali hromadu fotek….. Foukal sice neskutečně silný vítr a měli jsme ošlehaná líca a vlasy totálně zašmodrchané, ale bylo to nádherné. Když se na chvilku uklidnil vítr, tak jsme si sedli na lávku a jen tak pozorovali širý oceán, poletující racky a bylo nám krásné….
Byli jsme tak uchození a unaveni, že jsme v buse hned usli. Byl to krásný den a rozhodně víme, že se k oceánu určitě několikrát ještě podíváme…..

7.DEN

Dneska se byl Ondra zeptat na práci na benzínce kousek od našeho domu, pracuje tam jeden známý Polák od naších spolubydlících. Řekli mu, že ve čtvrtek se mu ozve šéf co a jak. Jinak ve čtvrtek jde Ondra na pohovor do Dellu (počítačová firma, která skládá notebooky), já jdu v pátek, to bude sranda…. Nevím zda se tam nějak s nima domluvím. Tak uvidíme….
Na zítřek je opět v plánu výlet k oceánu, tak snad na druhý pokus , už to výjde, dívali jsme se na předpověď a počasí má být jakž tak…. ( stačí když nebude pršet!!!)

6.DEN King John's Castle

Ráno jsme se probudili do hrozného větru, tak jsme hned věděli, že z výletu k oceánu nebude nic. To je holt Irsko, nelze tu nic plánovat :o(
Před obědem se to přece jenom vylepšilo, tak jsme vyrazili do města k místnímu hradu King John´s castle. Uvítací budova byla strašná, ale v průvodci psali, že se tím nemáme nechat odradit a měli pravdu. Zbytek, už byl historický, udělali jsme asi 150 fotek a skoro po 3 hodinách odcházeli, poměrně profouklí a zmrzlí, ale to nás neodradilo jít se podívat ještě na jiné památky. Potom jsme se podél řeky Shannon vrátili do centra a udělali menší nákup, asi za 60€. Ty peníze tu neskutečně lítají, už ať máme nějakou práci. (Ale vstupné do hradu jsem měli zadarmo, jelikož včera našel Ondra pod postelí 20€ :o)

5.DEN

Ráno spíme dlouho, jelikož jsme se vrátili až ráno a venku stejně prší, tak není kam spěchat. Počasí se začíná vylepšovat, tak jsme zašli prubnout naší myčku a poprvé zkusit spojení přes skype, ale se zklamáním zjistili, že spojení je nejen sekané, ale že i myčka zavírá v 18h a odpojuje internet. Tak nic musíme jindy. Na zítřek plánujeme výlet do Kilkee, uvidíme jak nám pojedou busy. Mělo by to být malebné městečko u oceánu, tak snad to najdeme a hlavně snad nám vyjde počasí!!!!!

4.DEN Šťastný den

Štastný den. Máme vyřízené PPS a podařilo se nám najít internet, sice je to venku u myčky aut na parkovišti, ale jsme rádi i za něj. Druhý den, co je opravdu nádherně, chodíme v triku a kraťasech. Dokonce jsme vzali odpoledne spacáky a vydali se na hřiště do areálu university se opalovat. Večer se chystáme na kolaudačku přátel naších spolubydlících. Poznáváme spoustu nových lidí Čechů a Slováků.
Opékáme, sedíme, pijeme a kecáme……..

3.DEN Úřady

Poté co jsme se probudili do krásného slunečného dne, nás vytáhl spolubydlící Marek na úřad, pro získání PPS number ( nikdo neví, co ta zkratka znamená, ale všichni to tu mají).
Prví návštěva byla neúspěšná, jelikož na smlouvě o pronájmu domu chyběla adresa ( po historkách o Irech nás to ani nepřekvapilo). Co by jste čekali od Irů.
Při druhém pokusu jsme, ale bohužel zjistili, že ten den mají už zavřeno a budou až zítra. O chybějící provozní době, je zbytečné se zmiňovat. Naštvaní jsem odjeli domů. Jelikož sluníčko pořád úžasne svítilo rozhodli jsme se zajít do dalekého levného obchodu Aldi. Uvařili jsme si něco k snědku a využili ještě slunka a vydali si k nedaleké univerzitě na prohlídku areálu.

2.DEN

Dnes jsme se probudili do deště, ale to nás přesto neodradilo od výletu do centra, kde jsem prošli 3x hlavní ulici tam a zpátky a vydali se zpět domů. Povedlo se nám koupit mapu Limericku, SIM karty a redukci do úžasných Irských zásuvek. Zmrzlí a promočení jsme lehli a usnuli.

1.DEN Cesta do Limericku

Na letiště nás vezl taťka Smolík a důsledně nám vysvětlil všechny peripetie letištního provozu.
Kontrolami jsme prošli bez potíží i přesto, že jeden z naších kufrů ukazoval 27kg z povolených 23kg.
Unešení z letištního prostoru - pro nás oba premiéra, jsme fotili jak šílení.
Když se blížil čas odletu, přesunuli jsme se k bráně B5, kde na nás čekalo naše zaparkované letadlo. Rámem se nám podařilo projít hned na druhý pokus. Janě pískal opasek, Ondrovi zas zapomenutý telefon v kapse, ale vše se podařilo napravit a nakonec nás pustili do letadla. Ondra nám vyjednal luxusní místečka u okna 17E,F, ze kterých byl nádherný výlet.
Při startu jsme s úsmevem vzpomínali na kolotoče na Matějské pouti. A pak už jsem se jen kochali nádherným výhledem a tipovali si, co to zrovna může být. Bezpečně jsme poznali až oceán. A to už jsme věděli že se blížíme k naší konečné stanici Dublin. Po vystoupení z letadla jsem šli hledat naše těžké mazliky, rada ovázat si je mašli byla nad zlato, našli jsme oba dva. Na každém rohu v letišti se nás ptali zda chceme poradit a Ondra využil jejich služby a skvělou angličtinou zjistil kde se nachází náš bus do Limericku. Obtěžkání všemi kufry jsme, ale zjistili že nám pře 5 minutami ujel a další jede až za 2 hodiny. Autobusu jsme se nakonec dočkali a vyrazili směr Limerick.
Jeli jsme asi 4h a na konci cesty jsme museli řidiči vysvětlit, kde je zastávka v Castletroy. Řidič byl velmi ochotný a vysadil nás přímo u domu, což jsme se dozvěděli až po vystoupení. Po chvilce k nám dorazila partička slovensky hovořících občanu a říkali nám, že s nimi budeme bydlet.
Seznámili jsme se, ukázali nám dům i náš pokoj. Pak jsme si s nimi dali panáka na uvítanou a zničeně ulehli do své postýlky.