38.DEN

Dneska jsme si poprvé zkusili zajet do centra na kole, byl to docela mazec po těch úzkých cestách, mezi hromadu aut a motajících se lidi. Ondra včera, jak šel z angličtiny, tak zahlédl inzerát, že příjímání někoho do obchodu s foťákay, tak jsme tam hned jeli zavést jeden životopis. Po cestě jsme se stavili do Aldi na trochu věší nákup ať máme, alespoň týden co jíst.Venku je nádherně, dokonce bych řekla, že až letně :o) Tak poobědváme venku na zahradě a pak se tam i vyplajznem s dekou a opalujeme se. Potom vyrážíme opět na internet k naší myčce, ale má opět nějaký problém, tak nepremává.

37.DEN

FAS, CV, knihovna, kurs angličtiny, návštěva u holek - no prostě obyčejný den jako všechny tady v Limericku.

36.DEN

Dneska nikam nejdeme… Odpoledne se nám konečně ozvali kvůli úklidu v Lisnagry School. Máme přijít ve čtvrtek v devět večer. Tak tam naklušeme oba dva uvidíme co z toho kápne (doufáme, že aspoň tak 200 týdně). Odpoledne se pouštíme do opravy kol - seřizujeme si sedla, ať na dalším výletu netrpíme jako psi. Ondra přišel na super nápad - zprovozníme dětské kolo, co jsme našli odložené na naší fajnové zahradě (přes trávu nebylo ani vidět), a někomu ho prodáme skrz inzerát.

35.DEN

Opět standardní den - hledání práce - úrad práce, rozhazování životopisů, kde nás napadne. Krom toho taky hledání školy pro Janičku. Nejdříve jsme se na školu ptali v Jobs Clubu, kde pomáhají lidem, kteří hledají práci (radí jim třeba jak napsat životopis). Ti nic nevěděli a poslali nás do Employment service Office. Tady zrovna neměli správnou brožuru, tak nás poslali do Citizen’s Information. V Citizen’s Information jsme chvilku poseděli a pak nás poslali C.V.E. (Centrum of Vocational Education). Zde měli informace pouze o jedné škole, co má kurzy pro začátečníky a to do Limerick Senior College. Když se nám po chvíli hledání povedlo tuto školu najít, tak nám řekli, že kurzy sice mají, ale začínají až 22.září, takže zase nic. Tak ještě rozdáme pár CVček a jedeme se domů naobědvat. Já pak večer vyrážím na kurs angličtiny, kde se konečně naučím jak se v Irsku správně telefonuje. Domů se dostanu až kolem desáté a to Janička už stihla zhlédnout Shreka třetího.

33.-34.DEN Cyklovýlet

Sobota nabízí krásné počasí, tak neváháme a vydáváme se na první náš výlet na kolech. Našli jsme jednu z mála cyklistických tras po okolí. Na mapě to vypadá tak kolem 30km, takže toho se vůbec nebojíme. Vyrážíme kousek po hlavní silnici směrem na Nenagh a po chvíli odbočujeme na okresku přes Lisnagry do Castleconnelu. Těsně před Castleconnelem zastavujeme na krásném paloučku u řeky a fotíme se s kachnami :- ) O kousek dál Janičce ukazuji domek, ve kterém jsem maloval kuchyň a kousek od něj je obchůdek jednoho Čecha - Traditional Fish and chips. Pokračujeme dál směrem na Newport, kde u kostela potkáme svatbu, tak chvíli váháme jestli se nepřidáme na svatební hostinu. Nakonec odoláme, protože nemáme vhodné oblečení. Odtud se rozjíždíme po cyklostezce směrem na Murroe, cestou vyjdeme na docela pěkný kopec, odkud je výhled do celého kraje. Pak nás stezka zavede k řece, k takovým malým vodopádkům, kde se taky hned musíme vyfotit :- ) Odtud už celkem unaveni směřujeme na Annacoty, což je vesnička kousek od našeho domečku. Unaveni protože cesta byla trochu delší, než vypadala na mapě (asi 50 km) a taky protože jsem měl trochu níže sedlo a pekelně mě bolely nohy. Janičku zase bolel zadek a i předek…
V neděli jsme relaxovali a léčili si bolístky z předchozího výletu.

32.DEN

Tak a ráno se opět vydáváme do města, nejdříve na FAS ( pracovní úrad) prohledat nějaké nové pracovní nabídky, okopírovat si životopisy ( 5 kopii vám udělají zadarmo). CVička, už jsme několikrát změnili, jelikož s mojí praxi, jako asistentka ředitele, asistentka nákupu, logistik dopravy se tu moc nechytám :o) Tak jsme to popřepisovali na různé prodavačky, uklízeče, recepční a podobně…..
Byla nám doporučen i další pobočka FASu, kde nám okopčili dalších 5 životopisu a vydáváme se je opět rozdávat. Teď jsme se nejvíce zaměřili na fast foody a podobné hnusoty. No jo člověk si nemůže vybírat……

31.DEN

Je to neuvěřitelné, ale už jsme v Irsku měsíc… Čas tady utíká strašně rychle, i když nic neděláme. Večer jsme se vydali ke známým půjčit si kolo od kluka, co jel na měsíc na slovensko.( Tak už máme dvě a můžem vyrážet na cyklovýlety). Trochu jsme se u nich zdrželi, ale docela dobře jsme si pokecali. Je prý včera ráno navštívil zloděj :- ( a ukradl věci asi za €2500. Policajtům trvalo den než přišli sejmout otisky, takže zloděje asi nikdy nechytí, i když stop po sobě nechali celkem dost… Další nepříjemná událost, která nás upozornila na větší opatrnost a zamykat raději pořád i přes den.
Jinak nám dneska přišel dopis z Dellu, odeslaný z Bratislavy, kde nám jen tak mimochodem sdělují, že jsme neprošli pohovorem….

30.DEN Výlet k jezeru Lough Derg

Ráno jsme vstali v 7h, dali jsme se do kupy a vyrážíme stopovat směrem Nenagh. Nejdříve kousek popojdeme za nejbližší kruháč a tam čekáme, kdo nám zastaví. Během hodiny čekání nám všichni ukazují, že nejedou daleko, ale jak jsme se později dozvěděli, tak nás prostě nechtějí vzít a snaží se nevypadat jako hajzli… Nakonec nám zastaví jedna paní tak kolem pětatřiceti, která zrovna jede do Nenagh. Prý dřív jezdila stopem na univerzitu tak ví, co to je čekat než někdo zastaví. Cestou nás vyzpovídá kam to jedeme a nakonec nás zaveze přímo na začátek naší túry, i když je to pro ní trochu zajížďka. Vysadí nás v obci Ballina odkud jdeme nejdříve přes most do infocentra do přilehlé obce Killaloe. Most je docela vytížený, ale je tak úzký že je po něm jen jednosměrný provoz. To víte starý kamenný most. V infocentru se nám povedlo získat i nějaké místní mapy, sice se podle nich moc nedá jít, ale jsou alespoň hezké na pohled. Po krátké svačině se vydáváme na cestu. Protože se nám nechce jít po hlavní silnici, vydáváme se po značené pěší stezce na nedaleký kopec odkud dál cesta pokračuje zpět k jezeru ( o místním značení by se dalo říct, že je dost mizerné… značka se vyskytne tak jednou za kilometr a žádná vzdálenost tu není značena ) No kopec je to pěkný, ale nakonec se rozhodneme nejít až na vrchol a pokračujeme po silnici, která se stáčí k jezeru. Za to jsme odměněni krásným výhledem na celé jezero, které patří k největším v Irsku, má 35km od severu k jihu a v nejširším místě má 12km. Kdyby ještě trochu vysvitlo sluníčko, bylo by to naprosto dokonalé. Na chvíli se dostaneme na hlavní silnici, po které jsme nechtěli jít a nedaleko se sem připojí i stezka pro pěší. Turistické značky v Irsku vedou hlavně po silnicích a když někam odbočí, tak jen na chvilku a hned se zase vrátí, snad aby se Irové neztratili v lese :- ) Cesta po silnici není nic moc, výhled není nikam, protože všichni mají ohraničené své pozemky zdí a nebo živým plotem (což se týká skoro všech cest) a řidiči tu jezdí jako blázní. Naštěstí stezka za nedlouho uhýbá na polní cestu, čímž se vyhne dalšímu krásnému výhledu na jezero. Za chvilku se dostaneme k jezeru, kde si dáme svačinku. Po několikakilometrové cestě se dostáváme na jednu pláž, na které se kupodivu nikdo nesluní ani nekoupe, ono je vlastně docela hnusně, tak co by tu lidi dělali :- ) Nám se tu ale líbí tak se párkrát zhoupneme na houpačce a vyrážíme směr Garrykennedy. Než tam dojdeme rozhodneme se odbočit ze stezky na Forest Walk, což je cesta lesem vedoucí na stejné místo, co pěší stezka po silnici. Garrykennedy je malý přístav, ale na to, že jsme u jezera, jsou tu docela velké lodě. Protože jsme už docela unaveni, nožičky docela bolí, začínáme stopovat už tady. Jedna místní paní nás sveze alespoň na hlavní silnici, a pak se vydá zase cestou zpět. Místní teenageři nám poradí, že máme jít stopovat na kopec, protože tam co stopujeme je to prý nebezpečné a nikdo nám tu nezastaví. Na kopci se nám asi po hodině podaří stopnout starší pár, který nás sveze alespoň zpět do Balliny, kde máme neuvěřitelné štestí a asi po deseti minutách nám zataví místní potetovaný týpek s černým sporťáčkem a ačkoliv měl původně namířeno jen asi 10 kilometrů do Birdhillu, sveze nás až domů do Castletroy, přímo před náš dům. Prý taky dřív stopoval a jak rád cestuje tak si s námi chtěl asi trochu pokecat. Na první pohled jsme to nečekali, ale byl strašně milý a celkem světaznalý. Tím úspešne skončil náš výlet k jezeru.

29.DEN

Dopoledne jsme se prováleli v posteli a pak vyrazili opět na internet, rozeslat další životopisy a přečíst maily z domoviny. Píše nám Vladimír, že se za námi s Radkou 26.7. chystají, tak už se na ně moc těšíme. Venku je hezky, tak se navečer vypravíme na procházku. Po příchodu oznamujeme Martinovi, že se s ním zítra svezeme do Tipperary a ejhle zrada, Martin zrovna zítra nejede svým autem, ale veze ho do práce jeho šéf… Tak nastává přehodnocení našeho výletu, jelikož jsme rozhodnuti, že na nějaký výlet rozhodně jet chceme. Zvolili jsme nelevnější cestu a to stopem ( v průvodci jsme se dočetli, že to tu není nic neobvyklé). Náš směr je Nenagh (město asi 35km od Limericku) a potom pěšky kolem jezera Lough Derg (naše část je pouze 25km, jelikož jezero po obvodu je dlouhé 130km).

28.DEN

Ráno jsme opět vstali do růžova, takže jsem opět musel překonávat nejen odpor k práci… Když jsme se po nějaké době konečně vyhrabali z domu, vyrazili jsme směrem do města na úrad práce. Tam jsme si opět prošli nějaké nové nabídky práce a zkopírovali CVčka. Poté jsme se rozhodli jít pohledat nějaké cyklomapy. No zjistili jsme, že takové mapy by mohli mít snad jen v turistických informacích, ale i tam to byla skutečně bída. Jak má vypadat turistická mapa tu moc nevědí, a všechny výlety mají jen v nějakých letácích a knihách za drahý peníz. Že by do map zaznačili nějaké cesty pro pěší, je tu ještě asi nenapadlo… No alespoň jsme našli něco v průvodcích, tak jsme si je zašli půjčit do knihovny. Pak jsme ještě rozdali pár CVček a nakoupili něco v Tescu (zásoby na celý týden) a nechali tam skoro všechny zbývající peníze. Večer jsme ještě naplánovali výlet do Galtee Mountains (kousek od Cashelu) a do údolí Glen of Aherlow. Chystáme se tam ve středu, snad bude hezké póčo a stihneme to všechno projít.

26.-27. DEN Víkend

V sobotu dopoledne, jsem vstala a šla do koupelny a cítím zdola nějaký podezřelý smrad, jako by se něco pálilo a taky, že jo. Celá kuchyň v černém dýmu, Martin si dělal pizzu a usnul u toho - na tři hodiny. Pizza se trochu připálila, zbyl z ní jenom takový černý uhel. Celý den jsme větrali, abychom se toho smradu zbavili. Odpoledne jsme šli raději ven, ať to nemusíme fetovat. Šli jsme opět do areálu univerzity a našli tam opět krásná, neprozkoumaná místa….
V neděli se nic zvláštního nedělo, tak není co psát.

25.DEN

Dneska se nic zajímavého neodehrálo. Dopoledne prospíme, pak jdeme na internet k naší myčce, už nám funguje a dokonce nonstop. Večer vyrážíme na párty k Nině (má zrovna svátek). Sejde se nás tam docela hodně, že si skoro nemáme kam sednout v jejich malém obýváku. Je tam pěkný mišmaš národností : Češi, Slováci, Iři, Poláci, jedna Bulharka a dokonce jeden Lotyš. Takže komunikace většinou probíhala v angličtině. My, co jsme nerozuměli, jsme si povídali česky :o)
Zabalili jsme to něco po druhé hodině, ale jelikož se nám nechtělo jít pěšky, tak jsme si vzali kolo od Pavly, na kterém tam přijel Jaro před týdnem, ale nebyl schopen na něm odjet zpátky. Jízda ve dvou na jednom kole byla hodně zajímavá, ale kupodivu jsme dojeli celí…..

24.DEN Hledání práce

Ráno jsme jako obvykle vstali na stopadesáté zazvonění budíka a čekal nás nelehký úkol - jít si hledat práci. Jana byla už od probuzení nějaká nevrlá a posmutnělá, takže jsem musel překonávat nejen nechuť k práci… Autobus jel překvapivě docela včas, ale cestou na úrad práce (FAS.IE) začalo pršet. Na FASu jsme si nejdříve prošli nabídky práce z Limericku a okolí, a zkusili jsme i něco v Tipperary. Pak jsme si zkopírovali CVčka a vydali se do knihovny, kde jsme se zadarmo zaregistrovali, zadarmo zasurfovali hoďku na netu a zadarmo si půjčili knihy pro děti a audiobooks. Odtud jsme se hladoví vydali pro něco k snědku do Tesca, kde jsme si koupili pár buchet, salám a bagety. Jana si ještě vzpomněla, že se chce optat na jazykové kurzy, tak jsme vyrazili hledat Languagelink na 52 O’Connel street. Adresu jsme našli a v agentuře jsme narazili na velmi milou paní ředitelku, která jezdí pravidelně na prázdniny do Valmezu a zná Markétu Irglovou, její rodiče i Glena. Miluje Milana Baroše, Gott je pro ní funny, chodila na Žižkově do Aera, Akropole a zná taky ještě Dejvice…Mluvila moc hezkou angličtinou a dokonce i Jana jí rozuměla (aspoň něco). Kurz stojí 350€ na 10 týdnů (jednou týdně 2 hodiny), možná je to dost, ale paní ředitelka nás tak nadchla, že to snad nemůžeme nepřijmout :-) Pak jsme vyrazili dotazovat se po práci do shopping centra. Tady se práce hledá tak, že chodíte po obchodech a rozdáváte CVčka jak večerníček. Tak jsme něco hodili do hračkářství, něco do elektra, do hadrů, jen v DIY shopech neměli zájem, že už mají plný stav. Tak uvidíme, kdo se nám ozve.

23.DEN Výlet do Cashelu

Nastavili jsme si budíka na 6:15, abychom se mohli svézt s klukama do Cashelu. Ráno když jsme se probudili a podívali z okna, tak se nám ani moc nechtělo, ale Jana nakonec řekla že jedem protože v Cashelu bude určitě hezky. A měla pravdu… Když jsme po hodinové jízdě dojeli do Cashelu, tak tam bylo ještě trochu mrtvo a to trvalo asi tak do desáté hodiny, poté se toto malé městečko začalo probouzet, postupně začaly přijíždět i autobusy s turisty, kteří se hrnuli právě na hrad. Cashelský hrad je na kopci nad městem a jmenuje se Rock of Cashel. Vstupné je tu něco přes 5 euro, ale studenti to mají za dvě, takže jsme trošku ušetřili. Prohlídku jsme si udělali sami, i když zde mají průvodce, ale ještě tu neumí česky, tak jsme se rozhodli, že se bez nich obejdem, Hrad je docela hezký, ale jediné co stojí za ty prachy, je výhled z něj do krajiny. Ale i přesto jsme udělali asi miliardu fotek :-) Po prohlídce hradu jsme se vydali ještě do infocentra pod hradem, které bylo mnohem hezčí a větší než to dole ve městě a z něj jsme šli na nedalekou zříceninu Hore Abbey, kde jsme neodolali a dali si v obýváku šlofíka, ale turisti nám ani zde nedali pokoj a dokonce ani češi ne :-) (Potkali jsme tříčlennou českou výpravu). Jelikož jsme měli ještě spoustu času, vydali jsme se na procházku do nedaleké bažiny, málem jsme došli až do Tipperary (It’s a long way to Tipperary…) Cestou zpátky jsme si ještě dáchli na kruhovém objezdu a dali si sváču na náměstí. Výlet nás maximálně zmohl - usínali jsme již v autě . Jana to pak večer zabalila už v osm hodin se spáleným obličejem.

22.DEN Pošta

Dneska je krásně, vyrážíme na poštu, zaplatit dluhy od kluků (peníze nám na to dali), jelikož frajeři neplatili skoro rok složenky od elektřiny, tak jim to vyšplhalo na 430€ a dokonce přišla i upomínka, že pokud se to nezaplatí tak nás bez upozornění odpojí ( to by nám ještě scházelo). Poslali jsme i nějaké životopisy na inzeráty, co jsme našli včera na pracáku. Venku je pořád hezky, tak jsme dokonce poobědvali venku na zahradě a vytáhli si deku a opalovali se. Večer vyrážíme hledat wifi ať se můžeme po dlouhé době spojit s domovinou. Sice se nám to podařilo, ale za velmi bojových podmínek. (Ondra mi právě ukazuje bebinko pokousané od nějakého hmyzu). Na zítřek plánujeme výlet do Cashelu, je to asi 60Km a kluci tam pracují a každý den tam jezdí autem, tak se s nima svezem.

21.DEN Pracovní úřad

Dneska jsme byli na pracáku hledat práci. No nic moc tam neměli, ale docela slušný servis. Inzeráty si může člověk přímo vytisknout a dokonce je k dispozici zadarmo telefon, ze kterého se může rovnou na různé inzeráty volat. Šli jsem se podívat do místní knihovny, ale zapomněli jsme si PPS (pro potvrzení adresy), tak jsme se nemohli zaevidovat, nevadí příště to určitě vyjde. Opět celý den prší, tak to není ani na žádné chození po městě.

19.-20.DEN Špatný víkend

Víkend stál maximální za prd!! Celou dobu jen pršelo. Nekonal se ani výlet, ani fuška. Mastili jsme celý víkend karty-žolika. Prohra byla o foot masáž, prohrál to spolubydlící Martin a byl moc šikovný masér :o) Jinak se nedalo dělat vůbec nic. Internet u myčky, už nám taky odstřihli, tak musíme hledat novou wifi. S Dellu se zatím taky neozvali a ke všemu se šírí prognózy, že přibírat budou až v polovině srpna, tak že taky na houby…..

18.DEN

I dneska je od rána krásně, musíme každopádně ven a nabrat si sluníčka do zásoby!! :o) Na víkend plánujeme výlet do Adare, ale ještě nevíme který den, jelikož kluci mají jít některý den na fušku, tak uvidíme, hlavně záleží na počasí :o))

17.DEN

Dneska je konečně po pěti dnech venku krásně!! Svítí sluníčko a je hezky teplo, no konečně!!! :o) Vyrážíme na internet, mrknout se na mejly z domoviny :o) Dokonce nám i volala Andy na irské číslo, tak jsme dlouho pokecali a bylo to moc fajn slyšet někoho od nás!! Využíváme hezkého počasí a vyrážíme na procházku, spojíme to s posláním pohledů a to musíme až k poště, jelikož tady v Limericku nemají schránky. Pak se vydáváme opět do areálu univerzity, jelikož ji zdaleka nemáme ještě projitou. Je to tam moc hezké a velké, pokaždé objevíme něco nového….
Hezké počasí vydrželo celýýýý den, což je zázrak :o))

16.DEN

Venku opět prší tak nemůžeme jít ani na internet. Jelikož naše internet kavárna je venku u myčky, tak to v dešti nelze :o) Pročítáme alespoň místní noviny Limerick Post a díváme se po inzerátech, ale žádná sláva. V pondělí se zajedeme podívat do centra na pracák, tak třeba tam něco budou mít. Máme i kontakty na personální agentury, tak vyzkoušíme i to.
Pustili jsem se do cleaningu u nás doma, když jsou všichni v práci, tak máme prostor v celém baráku.
Volala nám i Slovenská kamarádka Nina, ta taky byla na pohovoru v Dellu, zda se nám už ozvali, tak ji bohužel říkám, že ještě ne. Ji zatím taky ne, tak jsme ji vzkázala ať nevěší hlavu, že určitě každým dnem zavolají…..

15.DEN

Tak už je to 14 dní, co jsme v Limericku, pomalu si začínáme zvykat, na co si ale nikdy nezvyknu je to hnusné a depresivní počasí pořád. Práci ještě nemáme, tak netrpělivě čekáme, kdy nám z Dellu zavolají.
Klukům se pokazilo auto, tak se to zkouší už 3 den zpravit, ale pořád bez úspechu. Přišel k nám na návštěvu kamarád Daniel, tak si od něj stahujeme nějaké filmy do kompu, ať se máme na co dívat, když je venku hnusně. V noci odjíždí Marek na letiště, tak jsme dlouho vzhůru a loučíme se s ním….