30.DEN Výlet k jezeru Lough Derg

Ráno jsme vstali v 7h, dali jsme se do kupy a vyrážíme stopovat směrem Nenagh. Nejdříve kousek popojdeme za nejbližší kruháč a tam čekáme, kdo nám zastaví. Během hodiny čekání nám všichni ukazují, že nejedou daleko, ale jak jsme se později dozvěděli, tak nás prostě nechtějí vzít a snaží se nevypadat jako hajzli… Nakonec nám zastaví jedna paní tak kolem pětatřiceti, která zrovna jede do Nenagh. Prý dřív jezdila stopem na univerzitu tak ví, co to je čekat než někdo zastaví. Cestou nás vyzpovídá kam to jedeme a nakonec nás zaveze přímo na začátek naší túry, i když je to pro ní trochu zajížďka. Vysadí nás v obci Ballina odkud jdeme nejdříve přes most do infocentra do přilehlé obce Killaloe. Most je docela vytížený, ale je tak úzký že je po něm jen jednosměrný provoz. To víte starý kamenný most. V infocentru se nám povedlo získat i nějaké místní mapy, sice se podle nich moc nedá jít, ale jsou alespoň hezké na pohled. Po krátké svačině se vydáváme na cestu. Protože se nám nechce jít po hlavní silnici, vydáváme se po značené pěší stezce na nedaleký kopec odkud dál cesta pokračuje zpět k jezeru ( o místním značení by se dalo říct, že je dost mizerné… značka se vyskytne tak jednou za kilometr a žádná vzdálenost tu není značena ) No kopec je to pěkný, ale nakonec se rozhodneme nejít až na vrchol a pokračujeme po silnici, která se stáčí k jezeru. Za to jsme odměněni krásným výhledem na celé jezero, které patří k největším v Irsku, má 35km od severu k jihu a v nejširším místě má 12km. Kdyby ještě trochu vysvitlo sluníčko, bylo by to naprosto dokonalé. Na chvíli se dostaneme na hlavní silnici, po které jsme nechtěli jít a nedaleko se sem připojí i stezka pro pěší. Turistické značky v Irsku vedou hlavně po silnicích a když někam odbočí, tak jen na chvilku a hned se zase vrátí, snad aby se Irové neztratili v lese :- ) Cesta po silnici není nic moc, výhled není nikam, protože všichni mají ohraničené své pozemky zdí a nebo živým plotem (což se týká skoro všech cest) a řidiči tu jezdí jako blázní. Naštěstí stezka za nedlouho uhýbá na polní cestu, čímž se vyhne dalšímu krásnému výhledu na jezero. Za chvilku se dostaneme k jezeru, kde si dáme svačinku. Po několikakilometrové cestě se dostáváme na jednu pláž, na které se kupodivu nikdo nesluní ani nekoupe, ono je vlastně docela hnusně, tak co by tu lidi dělali :- ) Nám se tu ale líbí tak se párkrát zhoupneme na houpačce a vyrážíme směr Garrykennedy. Než tam dojdeme rozhodneme se odbočit ze stezky na Forest Walk, což je cesta lesem vedoucí na stejné místo, co pěší stezka po silnici. Garrykennedy je malý přístav, ale na to, že jsme u jezera, jsou tu docela velké lodě. Protože jsme už docela unaveni, nožičky docela bolí, začínáme stopovat už tady. Jedna místní paní nás sveze alespoň na hlavní silnici, a pak se vydá zase cestou zpět. Místní teenageři nám poradí, že máme jít stopovat na kopec, protože tam co stopujeme je to prý nebezpečné a nikdo nám tu nezastaví. Na kopci se nám asi po hodině podaří stopnout starší pár, který nás sveze alespoň zpět do Balliny, kde máme neuvěřitelné štestí a asi po deseti minutách nám zataví místní potetovaný týpek s černým sporťáčkem a ačkoliv měl původně namířeno jen asi 10 kilometrů do Birdhillu, sveze nás až domů do Castletroy, přímo před náš dům. Prý taky dřív stopoval a jak rád cestuje tak si s námi chtěl asi trochu pokecat. Na první pohled jsme to nečekali, ale byl strašně milý a celkem světaznalý. Tím úspešne skončil náš výlet k jezeru.